O nás

    Počátky mých prvních kynologických zkušeností spadají cca do roku 2000, kdy jsme se s rodinou rozhodli pro koupi pejska. Tehdy byla preference hodného rodinného psíka, který nám pohlídá zahradu a tedy jsme volili fenku bernského salašnického psa. Co zapátrám v paměti, i tehdy již byly z mé strany pokusy o spolupráci se psem, ale jelikož na výchovu nás bylo více a názory na výcvik a psí aktivity se lišily, brzy jsem veškerou práci vzdala. Skončilo se u základního sedni, lehni, zůstaň a věnovala jsem se raději jiným aktivitám jako např. koním, tanci aj.

    Změna nastala, jakmile jsem se odstěhovala od rodičů a začalo mi být smutno po zvířectvu. Co bylo jisté, že jsem nechtěla v bytě trápit žádné velké plemeno psa, a tedy jsem začala pokukovat po menším nenáročném psíkovi. Zvítězila jednoznačně čivava, a tak jsem začala shánět chovatelskou stanici, která měla v nejbližší době v plánu vrh. Po dlouhém hledání jsme se vydali na výlet do Prahy za sotva narozenými krásnými štěňátky, kde jsem cítila, že tady najdeme naše budoucí štěstíčko. A našli ... možná spíš štěňtko si našlo nás :)) Nejsvětlejší kulička ze všech si nás vybrala.

    Už od začátku jsem věděla, že chci mít vychovaného pejska, takže s výcvikem jsme začaly velice brzy. Hned následující jaro jsme dokonce absolvovaly kurz poslušnosti, ale jelikož zde byl mix psů malých i velkých, Cynthy brzy po pár negativnách zkušenostech přestala na cvičák chodit ráda a psů se začala bát. Jelikož mě ale práce s ní bavila víc a víc, trpělivost jsem neztratila a našla si brzy školičku pro malá plemena, kde jsme většinu problémů napravily. Sice doposud Cynthy nemá ve velké pejsky důvěru, ale alespoň už z ní není uklepané klubíčko neštěstí a po chvilce přítomnosti velkého psa, který nejeví známky agresivity, se uklidní. Na školičce nabyla sebevědomí, zjistila, že ne všichni psi jsou pro ni nebezpeční a že hra může být zábavou. Naučila se zde různé druhy agility překážek ve zmenšené podobě a jelikož měla tendence je překonávat vskutku šikovně, díky přemlouvání paní cvičitelky, jsme se odvážily zkusit klasický agility výcvik. K tomu jsme absolvovaly pár psích táborů, kde jsme se seznámily s dalšími blázny jako my a to nás inspirovalo se psím sportům věnovat intenzivněji. Měly jsme možnost si vyzkoušet základům nejen v odvětví agility, ale i sportovní kynologii a dogdancingu.

    Už v této době jsem uvažovala o tom, že bych Cynthy pořídila kamarádku. Toto téma bylo dlouho otevřené, jelikož se stále váhalo, zda-li nepočkat na štěňátko od Cynthy. Nakonec si Cynthy ke svým druhým narozeninám sama kamarádku vybrala a to 5-ti měsíční papillonku Eny.

    V současné chvíli tedy mám dvě úžasné turbo-myšky. Se Cynthy jsem se dlouhou dobu věnovala intenzivně dogdaningu, kde úspěšně získala spousty  zkoušek. Od roku 2011 ale mé srdce podlehlo díky Enynce agility, a tak momentální plány směřují tímto směrem !!

    Práce s mými fenkami je ta nejúžasnější činnost mého volného času a cílů máme ještě hodně před sebou !! :))